Zakynthos – podmanivý ostrov květů a vůní

Skvostné zelené scenérie, dlouhé písčité pláže a pohostinnost místních obyvatel charakterizují třetí největší ostrov z Jónského souostroví Zakynthos, nebo chcete-li Zante nebo Levanta. Také pro nás byl nezapomenutelným zážitkem pohled na azurově modré moře s magickými západy slunce a krásné skalní útvary s desítkami jeskyní.

Strmé skály, písčité pláže a divoce rostoucí květiny se vryjí do paměti společně s vůní jasmínu, nádhernou záplavou buganvilií a květy oleandrů. Prosluněné stráně jsou k večeru zdrojem omamné vůně jalovců, tymiánu, šalvěje a divokých orchidejí.

Trochu historie

Doložená historie ostrova sahá do časů Homéra. Jméno Zakynthos pochází podle jedné z verzí od divoce rostoucích hyacintů, podle jiné z nich je ostrov pojmenován podle Zakyntha, syna krále Dardanose. Historicky první obyvatelé – Achajci, byli námořníky a obchodníky. Plavili se po celém Středomoří a kolonie zakládali dokonce i na dnešním španělském pobřeží. V roce 455 před n. l. do té doby nezávislý ostrov dobyli Athéňané a připojili jej ke svému městskému státu, poté se na krátko dostal do područí Makedonie. Římané mu dali určitý stupeň autonomie. Benátčané výrazně ovlivnili zejména ráz správního střediska a také s sebou přinesli aristokratický politický systém s rozčleněním obyvatelstva na vrstvy, což byl důvod, proč byli nadšeně vítáni republikánští Francouzi. A poslední Britové? Ti se pokusili zmodernizovat veřejnou správu. Poté Zakynthos sdílel osudy dalších Jónských ostrovů až do jejich připojení k Řecku v roce 1864.

Stejnojmenné hlavní město

Hlavní město byste měli navštívit alespoň dvakrát. V přístavu můžete vedle sebe vidět malé rybářské čluny, ale i obrovské trajekty, které plují po celém Středozemním moři. Kotví zde i poněkud postarší nebo naopak velmi moderní výletní lodě, jejichž kapitáni organizují kratší i celodenní vyjížďky do okolí ostrova. Po ránu můžete sledovat mumraj v okolí přístavu, u nábřeží kotvící lodě, z nichž vykládají zboží, rybáře spravující poškozené sítě a lidi popíjející kávu nebo ležérně spěchající do práce či na nákupy. V ulicích za přístavem se pomalu doprodávají čerstvě navezené ryby a zelenina. Po poledni ruch utichá a jako každé středomořské město i Zakynthos ožívá až po západu slunce.

Ničivé zemětřesení v roce 1953

Nejstarší a nejkrásnější stavbou hlavního města je kostel Agios Dionysios, kde jsou uchovány ostatky tohoto patrona ostrova. Dodnes je světec na ostrově velmi uctíván a mnoho místních chlapců i dívek nosí jeho jméno. S hlavním městem a vlastně s celým ostrovem je spjato také jméno básníka Dionisia Solomona, který povzbuzoval svými verši národ v době národně osvobozeneckých bojů proti Turkům a je také tvůrcem řecké státní hymny. Hlavní město bylo podle původních plánů nově postaveno po ničivém zemětřesení v roce 1953.

Největší letovisko na ostrově

Laganas je největší letovisko na ostrově Zakynthos a leží u překrásné písečné pláže, která je dlouhá více než osm kilometrů. Vydáte-li se procházkou z jednoho konce pláže na druhý, budete potřebovat více než dvě hodiny. Okolo pláže je mnoho taveren, obchodů, plážových barů, hotelů a apartmánů. Voda je teplá a čistá s pozvolným vstupem do moře. Velmi snadno si zde pronajmete i lehátka a slunečníky. Na několika místech je možné provozovat vodní sporty. V červnu, červenci a srpnu jsou v některých úsecích pláže vyhlášena speciální opatření na ochranu mláďat želvy karety obecné. Ale o tom až později.

Z Laganasu se můžete vydat do hlavního města linkovým autobusem, který jezdí několikrát denně. V samotném městečku ale také najdete nespočet taveren s typickou řeckou kuchyní nebo restaurací s mezinárodními pokrmy a nemusíte nikam jezdit. Záleží jen na vás. Hlavní třída letoviska je velmi oblíbeným a populárním místem nočního života a zábavy jak zahraničních turistů, tak i místních obyvatel. Nachází se zde řada barů, klubů, diskoték a samozřejmě také spousta obchodů.

Karety získávají respekt

Velmi výrazný symbol Zakynthosu, který touží všichni turisté spatřit, je kareta, tedy vzácná želva po tisíce let migrující z Afriky do Laganasu, kde se páří a klade vejce. A zrovna na vyhlášenou dlouhou pláž. Potíž je v tom, že světla a hluk z přilehlých barů a diskoték tato majestátní zvířata ruší, takže jich sem připlouvá stále méně. V posledních letech je v letním období v noci vstup na pláž zakázán, aby želvy mohly v klidu klást svá vejce. Pokud je chcete spatřit, nezbývá tedy než si zaplatit plavbu lodí se skleněným dnem a pořádně se dívat. Turistické lodě se po laganaské zátoce prohání každý den. S trochou trpělivosti a štěstí můžete spatřit líhnoucí se želvičky přímo na pláži. Nám se to podařilo.

Želvy jsou ohroženy nejen turisty, kteří se na ně jezdí dívat, ale také místními obyvateli, kteří běžně po plážích jezdí autem. Laganas je navíc jedním velkým zábavním podnikem a noční světla a hluk želvám také příliš neprospívají. „Pláže jsou sice stále přístupné veřejnosti, ale jsou pod dohledem ochranářů, kteří každé hnízdo označí a ochrání speciálním košem,“ říká Češka Šárka, která žije na ostrově už šest let a zabezpečuje pohodlí pro turisty ubytované v penzionu Sea View.

Pláž ztroskotání

Tu fotografii určitě znáte – tyrkysové moře omývající pláž s bílým pískem zaříznutou do kolmých skal a na ní rozpadající se vrak lodi. Bez tohoto obrázku se neobejde žádný katalog cestovní kanceláře specializované na řecké ostrovy.

Byla studená podzimní noc, nad Jónským mořem zuřila bouře a kapitán pašerácké lodi Panagiotis vezl náklad vína a cigaret. Kromě počasí měl starosti i s celníky. Před počasím i pronásledovateli se rozhodl ukrýt v zátoce. Pobřežní stráži sice unikl, ale rozbouřené moře ho dostihlo a vlny vyvrhly jeho loď na pláž. Ztroskotancům přispěchali na pomoc místní obyvatelé, kteří posádku i cenné zboží vytáhli po útesech do bezpečí. Loď však zůstala vydána napospas moři a větru. Když se počasí uklidnilo, lidé z okolních vesnic vyrazili k vraku a odnesli si vše, co mělo nějakou cenu. Povedený kapitán se na nějaký čas ukryl a později koupil hotel na sousedním ostrově Kefalonie. Pohled na vrak z visuté plošiny nad mořem mezi Anafonitrií a Volimes je opravdu úchvatný. „Od té doby pláži na severu ostrova neřekne nikdo jinak než Navagio, tedy Pláž ztroskotání,“ popisuje události z podzimu roku 1980 místní rodák Dennis, který je s okolnostmi tehdejšího ztroskotání velmi podrobně obeznámen.

Pokud stojíte o projížďku lodí, budou vám jistě nabízet výlet k Blue Caves neboli Modrým jeskyním. Jsou na severu ostrova a jsou skutečně nádherné. V létě se tu ovšem koncentrují výletnické lodě, které se perou o místo s nejlepším výhledem. Podobně krásné jeskyně s tyrkysovou vodou odrážející se na stěnách jsou i na jihozápadě ostrova u Keri.

Jako v Getsemanské zahradě

Zakynthosané neopustili tradiční způsob života, ale upravili si ho a přizpůsobili novým podmínkám. V létě se starají o turisty, na podzim sklízejí víno a v zimě se věnují svým olivovníkům. Celkem se na ostrově vyrobí za rok jedenáct milionů litrů oleje. Nejstarší strom ostrova, samozřejmě olivovník, najdete v půvabné vesničce Exo Chora na západním pobřeží. Jeho stáří se odhaduje na dva tisíce let a připomíná olivovníky v Getsemanské zahradě v Jeruzalémě.

Olivový olej je také asi nejlepším suvenýrem. Jeho kvalitu poznáte podle barvy – je zelený, což znamená, že byl lisován do 48 hodin po sklizni. V tavernách ve vnitrozemí můžete ochutnat i skvostné víno Verdea. Na cestě po rozeklaném západním pobřeží si ho můžete dát – spolu s vynikající domácí řeckou kuchyní – třeba ve stínu stromů na zahrádce restaurace ve vesničce Maries.

Text: Jan Chára
Foto: autor

Základní informace