V prosinci letošního roku to bude 20 let, co náš hudební svět opustila Zuzana Navarová, legenda českého písničkářství. Byla svéráznou osobitou interpretkou písní, k nimž si obvykle sama skládala slova. Její odkaz a poetické texty se staly inspirací i pro výtvarné umělce.
Neste mě, neste, ptáci, do nebes
k divokým kachnám volám přes vrátka
Skřivan ať zanechá mě blízko hvězd
a straky odnesou má zrcátka
Neste mě, neste, ptáci, do nebes
divokým kachnám čechrám peřinky
Přes moře žluté přejdu lila vřes
a straky odnesou mé hodinky ještě dnes…
Hou, hou, hou,
kam zas všichni jdou?
Za kouskem nebe dojíš se chlebem
a ten je s medem dokud dva jeden jsou…
Neste mě, neste, ptáci, do nebes,
netřeba na jih, stačí Polárka,
neste mě, neste, ještě voní bez –
tam, kde je Petřín a kde Vikárka, cigárka.
Hou, hou, hou,
kam zas všichni jdou?
Za kouskem nebe dojíš se chlebem
a ten je s medem dokud dva jeden jsou…
Neste mě, neste, ptáci, do nebes,
a jestli za Nežárkou vzplane les
blafne i ve mně tahle stodola – všechno dokola.
Neste mě, neste, ptáci, do nebes,
divokým kachnám hážu přes vrátka,
skřivan ať zanechá mě blízko hvězd
až straky odnesou má zrcátka, až štěkne pes.
Hou, hou, hou,
kam zas všichni jdou?
Za kouskem nebe dojíš se chlebem
a ten je s medem dokud dva jeden jsou…
V Galerii La Femme v Bílkově ulici v Praze zněly písně Zuzany Navarové od počátku vzniku tohoto příjemného místa setkávání milovníků umění. „Byli a stále jsme velcí obdivovatelé této zpěvačky. Když jsme si uvědomili, že už to bude 20 let, co ´odlétla s ptáky do nebes´, rozhodli jsme se na ni vzpomenout a věnovat jí 31. domácí úkol,“ říká Monika Lipinová jménem celé galerijní party. „Pošťouchl nás k tomu taky Boris Jirků, který před pár lety v domácím úkolu Hudba v obrazech ztvárnil Madonu pro Zuzanu Navarovou.“
Ateliéry plné písní
Domácí úkol Pocta Zuzaně Navarové vyhlásila GLF s téměř ročním předstihem. „Čekali jsme, jak na něj výtvarníci zareagují,“ vysvětluje Monika, která si vzala přípravu na starost. „Někteří se ozvali hned, avizovali, že se zúčastní, někteří si během té doby její úžasné písně připomněli a pouštěli si je, další, jimž jsem posílala odkazy, Zuzaninu barvitou tvorbu objevovali. Její písně zněly ateliéry…“
Jarní výstavy v Galerii La Femme se účastnilo na 60 českých a slovenských umělců. Jedním z prvních byl Pavel Žáček, spolužák Zuzany Navarové z gymnázia v Hradci Králové, dále Radovan Pauch, jehož akryloví ptáci patří k nejlepším z odevzdaných prací, nebo Miroslav Pošvic, který názvem Světlý stín naznačil, že Zuzana byla vskutku čistá duše. Zajímavým dílem přispěl Bohumil Eliáš, jehož obraz připomíná zpěvaččino barevné kubánské období, a mnozí další.
Nepřehlédnutelný je i podíl slovenských výtvarníků. Zuzanin duhový portrét od Igora Piačky můžete obdivovat hned v úvodu galerie. A další díla nesou téměř shodný název. Sochař Juraj Čutek vytvořil z ořechu a bronzu Andělskou Zuzanu a Piačka namaloval kouzelný akryl Andělská. Řekl nám: „Pre mňa osobně velmi zarezonovalo jej obdobie z Nerezu. Vďaka tomu domácímu úkolu som znova počůval Navarovů, aj sa mi o tom snívalo… Jej texty sú velmi poetické, ale aj úderné, razantné. Je v nich celá farebnosť spektra života…“
Marie má se vracet
Píseň Neste mě, neste, ptáci do nebes se stala velmi častým tématem obrazů. Velmi aktuální je také text, jímž se nechali inspirovat Josef Achrer a Mirka Mádrová. Z písně Čert ví proč nabízíme aspoň jednu sloku:
Kdo vždycky pro nic a za nic ztropí povyk,
kdo pořád mluví a nic nevysloví,
kdo za dvě zlatky vyměnil by duši,
kdo hlavu má jen na nošení uší
a přitom v nebi chtěl by housle hrát,
ten bude v pekle bubnovat.
Jedna z posledních písní Zuzany Navarové se jmenuje Marie má se vracet. Autorka žila v té době ve Španělsku a není divu, že naznačený příběh oslovil právě malířku Marii Ban, která strávila v této barevné zemi dokonce devět let. „Některé její verše a písničky mám moc ráda a sem tam si je k malování pouštím. A co se týče písně „Marie“, ta jako by mi byla napsaná na míru a když jsem se vracela ze Španělska, stala se nedílnou součástí soundtracku mého života,“ řekla nám Marie.
Vrátí se i výstava
Výstavu Pocta Zuzaně Navarové bylo možné v galerii v Bílkově ulici navštívit jen do konce května. Kdo tento termín nestihl, nemusí želet. „Už loni na podzim jsme si pro tento krásný Domácí úkol rezervovali na letošní říjen a listopad prostor v přízemí Novoměstské radnice. Bude to velká výstava, protože další obrazy budou jistě ještě přicházet,“ zve Monika Lipinová. A přidává pozvánku i na speciální koncert. „V rámci výstavy proběhne 17. 10. v sále v 1. patře radnice koncert Pocta Zuzaně. Budou zde zpívat zpěvačky, které písně Zuzany Navarové sice nemají v repertoáru, ale jsou spjaty s naší galerií. Po dvou písních zazpívají Renata Drössler, Radka Fišarová, Yellow Sisters, Zdeňka Trvalcová, Dana Škardová a čerstvá držitelka ceny Anděl Marie Puttnerová. Oslovili jsme také Zdeňka Vřešťála, Zuzanina přítele a spolupracovníka ze skupiny Nerez. Slíbil, že se s Lucií Šoralovou a Vítem Sázavským několika Zuzaninými písněmi připojí. Hrají je stále se skupinou Neřež a Lucia.“ Koncert to tedy bude velmi jedinečný a již nyní si přes Ticketportál můžete kupovat lístky. Vše naleznete na nových stránkách Galerie La Femme (www.glf.cz).
Zdeněk Vřešťál se byl samozřejmě podívat i na jarní výstavě v GLF. Z obrazů ho nejvíc oslovil Gemrotův Kalich. Ptala jsem se, co se mu při vzpomínce na Zuzanu nejdřív vybaví. Řekl: „Brýle a za nimi hluboký a chytrý pohled.“
Text: Marie Rubešová
Foto: archiv Galerie La Femme
Zuzana Navarová
Narodila se 18. června 1959 v Hradec Králové. Vystudovala španělštinu a češtinu na Filozofické fakultě UK. Učila španělštinu na jazykové škole a souběžně studovala obor populární zpěv na konzervatoři. Od roku 1980 zpívala se skupinou Nerez. Byla oceňována jako výjimečná sólistka a získala si uznání odborné kritiky i posluchačů. Během koncertu skupiny na Kubě se seznámila se svým manželem Luisem. Vztah se však záhy rozpadl. V roce 1994 se rozpadl i Nerez. Dobrá znalost španělštiny se zpěvačce hodila – v devadesátých letech vytvořila s kolumbijským písničkářem a kytaristou Ivánem Gutiérrezem a baskytaristou Karlem Cábou uskupení Tres. Kolem dvojice Zuzana Navarová – Iván Gutiérrez posléze vznikla skupina KOA, s níž Zuzana natočila pět alb. Na posledních albech se psala jako Zuzana Navarová, d. T. (de Tejada). Skládala scénickou hudbu k divadelním představením a také k animovanému filmu Michaely Pavlátové Řeči, řeči, řeči, který byl v roce 1993 nominován na Oscara. Byla producentkou romské zpěvačky Věry Bílé a objevila Radůzu. Od začátku 90. let stála v čele Nadace Život umělce. Na její počest bylo ocenění této nadace pojmenováno Cena Zuzany Navarové.
Zuzana Navarová zemřela na rakovinu a cirhózu jater 7. prosince 2004 ve věku 45 let. Je pohřbena na Vyšehradském hřbitově.
„Nemá ráda zimu a šedivé dny – když už nepraží slunce, ať se alespoň blýská, ať hřmí a prší! A žádný deštíček – pořádný liják! A v tom lijáku promoknout na kůži, z té kůže se pak svléknout a v pevné hřejivé náruči poslouchat, jak kapky buší do střechy…“ Jan Plachetka o Zuzaně Navarové (z knihy Dokud se zpívá).
