Architekt byl sám sobě klientem. Pořídil si malý byt, aby na něm mohl vyzkoušet řešení, která by klasický klient moc nepřivítal. Ať jde o použití černé barvy, surové oceli, tak ale i škrábané omítky, nerezové sítě, prosklené koupelny s toaletou, knihovny z křížů, zavěšené kolo nad sedačkou.
Sama o sobě velikost 20 m2 je experimentem. Šlo tedy o hledání hranice minimálního prostoru, vyzkoušet si na vlastní kůži, co funguje a co nikoliv.
Malý byt, nenáročný na úklid a hypoteční úvěr
Vlastnictví vás zavazuje. Pořízením bytu jej sice vlastníte, ale on pak začne vlastnit vás. Proto je byt malý, nenáročný na úklid a hypotéční úvěr. Jedná se o moderní přístup k životu, kdy trávíme v mladém věku čas s kamarády, na výletech, v práci, hledáme dobrodružství. Byt je jen nezbytným zázemím určeným k přespání, základní hygieně. Prostor vás nutí trávit čas mimo něj, užívat si život, nikoliv jej trávit v interiéru. Pořádná postel, malá kuchyňka a prostorný sprchový kout jsou tak jedinou triádou, která by neměla v prostoru chybět.
Celý obytný prostor je světlý a prostorný
Do vinohradského dvacetimetráku se schoulil černý drak. Po jeho hřbetu je možné vyšplhat do spacího patra. Nitro obludy skrývá malou koupelnu zářící skrze průsvitné drátosklo. Celý obytný prostor je pak světlý a prostorný, sem tam se objeví původní omítka. Do prostoru by se měly vejít všechny potřeby dvou mladých rozcestovalých mileniálů, kteří touží po bydlení blízko centra, avšak bez tlusté a těžké hypotéky.
Na bílé zdi skládací kolo
Hlavní obytný prostor je co nejblíže u okna, zdroje světla, s plnou výškou. Jedinou bílou zeď určenou pro zavěšení obrazu nahradilo městské skládací kolo s dojezdovou vzdáleností tak akorát na kraj metropole a zpět. Zasíťovaná stolní lampa u stropu je obrácenou siluetou Řípu, nositele názvu adresy bytu. Knihovna z křížů kopíruje tvar schodnic vedoucích do horního pelechu.
Orientace bytu je směrem do vnitrobloku
Nejhodnotnější na řešeném bytu jsou jiné věci, než je vzhled interiéru. Primárně tedy krásná lokalita pražských Vinohrad na pomezí blokové a vilové zástavby, plná parků a stromů v ulicích. Orientace bytu je směrem do vnitrobloku, v 1 NP, tedy stačí seběhnout 7 schodů a člověk snídá v trávě přilehlého dvorku, povídá si se sousedy přes plot. Společné prostory činžovního domu mají velkorysý vstup, krásné obklady, dlažby, štuky, nádherné dveře s prdelatými andělíčky, litinové zábradlí. Na souseda se snad ani nedozvoníte, je potřeba použít „klepadlo“ (rozumějte zaklepat na fládrované dveřní křídlo).
Je radost dotýkat se keramických vypínačů
Schody, knihovnu a toaletní skříňku vyráběli truhláři. Zbytek je kompletně vybavený z IKEA. Zabudované věci jsou kvalitní, je radost se dotýkat keramických vypínačů, chodit bosí po masivní dubové podlaze, umývat si ruce v tenké betonové skořápce. Sprchový kout je ve stejné úrovni jako podlaha koupelny, drátoskleněná stěna propouští do prostoru dostatek denního světla. Stejně tak nerezová síť nahrazuje nutné zábradlí, je však vzdušná a stoprocentně bezpečná. Zavěšené skládací kolo je užitným artefaktem vhodným k pohybu po centru města. Škrábaná omítka odkrývá prastaré nánosy času 100 let zpátky, kolem okna jsou patrná barevná lemování, která kdysi byla v módě.
Objem hloubkové rekonstrukce
„Prostor původně sloužil jako správcovské zázemí. Již v historických plánech je viditelná změna, kdy se na voskovém plátně objevily červeně přeškrtnuté stěny a dodatečné zakomponování ukrojených 20 m2 z velkého bytu pro vytvoření malého bytu domovníka, správce. Tristní stav nemovitosti deklaruje například původní umístění zašité toalety na schodišti. Hloubková rekonstrukce tedy obsahovala kompletně nové rozvody kanalizace s navýšením kapacity, přivedením nového vodovodního potrubí, odvětrání digestoře a koupelny do původních komínů, které ztratily svou funkci. Elektrické rozvody byly zastaralé, tažené „v hlíně“. Nahradila je tedy měď, trojfázový přívod,“ poznamenává architekt Jakub Heidler.
Historka z natáčení
„Pro kvalitnější dispozice bylo nutné posunout otvor v nosné stěně o 40 cm. Není se čím chlubit, ale po e-mailovém zaslání projektu a následujícím písemném nesouhlasu všech sousedů (měli strach ze zásahu do nosného systému domu, nezajímalo je razítko statika prokazující kompletní zajištění záměru) s touto úpravou jsem se rozhodl otvor posunout „na černo“. Sousedé na to přišli a dva roky probíhalo soudní řízení + pokuta z úřadu. Následně jsem získal možnost všem osobně odprezentovat svůj záměr, vysvětlit detailně o jak malý zásah se jednalo a dodatečně jsme se společně usmířili. Pochopili, že jsem architekt, mám již nějaké zkušenosti a rekonstrukce má hlavu a patu. Truhlář, který mi repasoval dveře, pak též přiložil ruku ke společným částem domu a zrepasoval vstupní „lítačky“, dveře na dvorek. Negativní vztahy se překlopily v příjemné sousedské soužití a vše má dobrý konec,“ konstatuje s úsměvem architekt Jakub Heidler.
Text: Jan Chára
Foto: Jiří Lízler
Technické údaje
Autor: Studio Reaktor | Jakub Heidler, Tereza Komárková
Spolupráce: Stanislav Heidler, Blanka Heidlerová
Adresa: Vinohrady, Praha, Česká republika
Projekt: 2017
Realizace: 2020
Užitná plocha: 20 m2
