Martin a Lenka jsou spolu sedm let, znali se už z dřívější doby, ale dohromady je dal její děda a jeho táta. Jednou šli společně na každoroční pochod a od té doby jsou spolu. Narodila se jim dcera Verunka – bohužel s vážným postižením a prognóza není dobrá. Lenka o Martinovi říká, že je to přímý chlap, a Martin si zase na Lence váží toho, že se umí o Verču postarat, a cítí v ní velkou oporu.
Vzájemně si jeden druhého váží za to, jak to ten druhý zvládá. Jednou, až Verča nebude, by chtěli ještě miminko, ale teď jim to situace nedovolí. Na otázku, co budou dělat, až ten okamžik nastane, tak odpovídají, že se začnou věnovat sami sobě. Tato proměna prověří novou designérskou dvojici Jakuba s Luckou.
Dostávají příspěvek od nadace Dobrý anděl
Lenčino těhotenství neprobíhalo standardně, ve třicátém týdnu se zjistilo, že se miminku nevyvíjí hlavička. Po odběru plodové vody a několika dalších vyšetřeních byl diagnostikován Dandy-Walkerův syndrom. Predikce lékařů byla, že se nedožije porodu, a poté, že se nedožije jednoho roku. Nyní jsou Verunce čtyři roky. Manželé netuší, jak dlouho bude s nimi. Lenka tvrdí, že až se jí nebude s nimi líbit, tak odejde. Dostávají příspěvek od nadace Dobrý anděl. Zajímavostí je, že Lenka jako středoškolačka na tuto nadaci posílala peníze z brigády, aniž by tušila, co ji v životě potká a že pomoc bude sama potřebovat.
Základním přáním byla nová kuchyň
Manželé by si přáli novou kuchyň – ta jejich je sice na první pohled zachovalá, ale na ten druhý se už rozpadá a je poslepovaná z různých částí. Jejich jediný požadavek je, že si nepřejí bílou ani černou barvu. Lenka má ráda modrou a kresbu bukového dřeva. Dispozičně jsou se svým bytem celkem spokojeni. Jak jezdí po bytě s vozíkem, tak se v pokojíčku u Verči hrne koberec – chtělo by to novou krytinu. U Verči by si přáli vyšší matraci na lůžko, kde ji Lenka rehabilituje, a širší postel pro lepší manipulaci. Martin by si přál vyměnit stůl před sedací soupravou. A oba by si přáli novou sedací soupravu, která jde dobře rozložit a je pohodlná jak rozložená, tak složená. Jak si se všemi přáními, a hlavně časovým limitem, poradila zbrusu nová dvojice designérů Lucie Volfová a Jakub Jakubec?
Jaká to byla proměna – první dojem, pocit? Měli jste hned nápad, co s tím, nebo jste si říkali, tady to nepůjde, a pak hledali cestu, jak uskutečnit proměnu?
První pocit byl „safra, je to čtvrté patro“… druhý pocit „safra, je to panelák a v nich je těžké z konstrukčního hlediska měnit dispozice, a řezání panelů je zatraceně těžká práce“… a pak třetí pocit byl po shledání s rodinou už uklidňující, bylo zřejmé, že jejich představy jsou blízké našemu stylu. I když byla prioritou kuchyň, věděli jsme, že musíme byt přizpůsobit Verunce, aby mohla být s mamkou v každé zóně bytu a tedy, že musíme z jejich domova zrekonstruovat co největší kus.
Co byl zásadní problém původního stavu? Co bylo největší výzvou, problémem při proměně? Kratší čas na proměnu měl konkrétní vliv na nějakou realizaci, muselo se něco udělat jinak než když je času více?
Po celém bytě byla nehezká dlažba s leskem, poměrně náročná na úklid. Když by se vyměnila jenom část této podlahy, shazovalo by to celou proměnu. Rozsah této podlahy pak upravil i rozsah místností, do kterých se musíme pustit, tedy vedle kuchyně i do obývacího pokoje a chodby. Další výzvou je pak vyřezávání otvorů v železobetonových panelech. A v neposlední řadě byla výzvou koordinace prací, kdy některé „mokré procesy“ vyžadují technologické přestávky. Bylo třeba najít speciální materiály, které vyzrají co nejrychleji, a následně pak zbytkovou vlhkost v konstrukci úplně neuzavřít.
Popište prosím styl proměny – moderní, venkovský atd. – proč jste jej zvolili. Jaké zajímavé prvky a materiály jste použili, případně proč? Dotkněte se prosím i nábytku – co jste dali pryč, čím to nahradili, proč? Změna dispozic?
Z dispozičního hlediska jsme chtěli společenskou část bytu více propojit, tedy především kuchyň s obývacím pokojem, a aby všude bylo místo na vozíček s Verunkou. Cítili jsme potřebu jejich domov co nejvíce prosvětlit. S rodinou jsme se potkali v našem stylu lehce rustikálně moderním, kdy se dá prostor i oživení některých starých kousků nábytku. A také tam nechat kousek sebe, kdy kolegyně Lucka je zapálená do malby a artových stěn, do čehož mě na místě zasvětila. Bylo nutné pořídit novou pohodlnou rozkládací pohovku pro celou rodinu, se snadno čistitelnými povlaky. A aby maminku nebolela tolik záda, vyztužili jsme a nadzvedli postýlku Verunky, ke které se už není třeba tolik shýbat.
Text: Filip Budák
Foto: Prima
Ing. arch. Jakub Jakubec
Vystudoval ČVUT, Fakultu stavební, obor architektura a stavitelství. V dosavadní 13leté praxi se věnoval rekonstrukcím historických objektů a v posledních letech také novostavbám a rekonstrukcím rodinných domů. Ve svých projektech dbá na názor klienta, funkčnost, udržitelnost a ekologii. Ve svém oboru se také věnuje pedagogické činnosti. Svoji tvůrčí práci si užívá a občas pracuje ze zahraničí na cestách jako digitální nomád.
Lucie Volfová
Od podnikání v oboru gastronomie a tvoření receptur jako výživová poradkyně, odmala s vášní k designu, se na mateřské dovolené dala na studium designu. Dnes inovativní designérka, návrhářka a malířka spojující nestárnoucí design originálního nábytku s kvalitou ověřenou časem. „Interiéry nejraději tvořím ze starého nábytku v kombinaci s novým. Na základě osobnosti a potřeb každého klienta vytvářím ojedinělé interiéry. Každý detail je pro mě důležitý, nejen samotný nábytek, který má svého ducha, svůj příběh, ale také doplňky v podobě mých abstraktních obrazů, ve kterých se odráží osobnost klienta a barevná paleta interiéru. Tvořím opravdové domovy, ne místa z katalogového bydlení.“
Náklady na proměnu
- stavební práce 150 000 Kč
- stavební materiál 60 000 Kč
- kuchyňská sestava 69 870 Kč
- kuchyňské spotřebiče 66 238 Kč
- podlaha 57 743 Kč
- dveře, zárubně a kování 92 686 Kč
- sedačka 74 210 Kč
- nábytek, dekorace a doplňky 183 743 Kč
Celkem 754 122 Kč
Původní vybavení bytu
Byt po rekonstrukci ve spolupráci s designery
