Nikola by si přála bytovou proměnu pro svoji maminku a dvě mladší sestry (21 a 16 let). Trápí ji, v jakých podmínkách musí rodina žít. Sama tam ještě nedávno také bydlela, teď už se ale osamostatnila.
Do složité životní situace se rodina nedostala svojí vinou, dostal ji do ní jejich nevlastní otec, druhý manžel maminky. Rodina tak bydlí v prostorách, které dřív sloužily jako prodejna a jsou k bydlení naprosto nevhodné. Všude je vlhko, plíseň a zima. A to byla výzva pro designéry pořadu Jak se staví sen.
Životní zvrat
Paní Martina měla dvě děti. Když byly mladší dceři Nikole čtyři roky, otec od rodiny odešel. Našla si nového přítele. Všechno fungovalo. Vychovával jak Martininy děti, tak dvě společné. Pak se stalo něco, co by nikdo nečekal. Nevlastní otec, který byl prý do té doby báječný „táta“, začal brát drogy, krást doma i mimo domov, řídil pod vlivem alkoholu a omamných látek, neplatil alimenty a skončil ve vězení.
Vychovala čtyři děti
Maminku psychicky i fyzicky napadal. Bral Martině peníze a mlátil ji. Navíc pak rodinu i zadlužil a maminka Martina musela zaplatit jeho dluhy a z těžké finanční situace se doteď nevzpamatovala. Navíc má částečný invalidní důchod. Aktuálně je po třetí operaci ruky a čeká ji výměna kolenního kloubu. Dlouhá léta pracovala jako ošetřovatelka v domově seniorů a pak ve výrobně léčiv. Martina vychovala čtyři děti – syna a tři dcery. Dcery pomáhají chozením na brigády 
a zvládnou si alespoň koupit věci na sebe.
Dříve tu byla prodejna
Rodina bydlí ve velmi špatných podmínkách. Mají dům, který dřív sloužil jako prodejna. Výkladní skříň naštěstí nechali před pár lety zazdít a je zde okno. Žijí ve dvou místnostech. Jeden pokoj obývají sestry – Tereza (studentka stavební fakulty ČVUT) a mladší Kristýna, která je ve 2. ročníku SOŠ a SOU. Maminka je v druhém pokoji, který zároveň slouží jako obývák s kuchyňským koutkem.
Přání obyvatelek bytu
Dům je starý, včetně zastaralého nábytku. Všude je vlhko a plíseň. Podlaha je studená. Na domku je pouze nová střecha, dům ale není zateplený. Nejstarší dcera Nikola, která už má svoji vlastní rodinu, by si přála, aby každá sestra měla v pokoji svůj koutek (tj. postel, psací stůl a skříň̌ na oblečení), a kdyby to šlo, tak teplejší podlahu a nové osvětlení. Pro maminku by zase uvítala praktické uspořádání a lepší vybavení. Tak to je pořádná výzva pro designéry Martinu s Honzou.
Potýkali jsme se s vlhkostí
„Naším úkolem byla přeměna bývalé prodejny v přízemí rodinného domku na plně funkční bytovou jednotku pro maminku a její dvě studující dcery. Potýkali jsme se především s vlhkostí a nedostatečným zateplením objektu, což bylo patrné hned z naší první návštěvy. Chladná dlažba, nezateplený podhled s neobytnou půdou a vlhkost ve zdivu,“ vysvětluje Martina Pištěláková.
Bojovali jsme s každým centimetrem
„S dispozicí toho zde kvůli malé metráži nešlo moc dělat, a proto jsme se zaměřili především na vyřešení těchto problémů, týkajících se tepelné pohody. Naší ideou bylo ponechat rozdělení na obývací pokoj (pro maminku) a pokoj (pro holky). Dále nám bylo jasné, že budeme muset zcelit kuchyň a vytvořit plnohodnotnou kuchyňskou linku. Zásadním problémem stávajícího stavu bylo ono nedostatečné zateplení objektu a vlhkost. Zateplení jsme trochu pomohli podhledem, kdy jsme odebrali podbití, a mezi trámy a pod trámy jsme vložili izolaci. Světlá výška je zde nedostatečná, takže jsme bojovali s každým centimetrem,“ doplňuje Ing. arch. Jan Bek.
Stylově se architekti snažili respektovat stáří objektu a jeho kontext. Jedná se o drobný rodinný dům starší datace. Tedy jejich směr se ubíral spíše k dřevodekoru a bílé. Na podlahu zvolili vinyl 
světle dubové barvy. Na prvky vestavného nábytku a dveře použili materiál imitující dub. Zbylé plochy kvůli malé metráži ponechali bílé a pohráli si s různými texturami.
Příjemné prostředí k životu
„Do obývacího pokoje jsme například navrhli bílé cihličky. Respektive obklad, který imituje bílé cihelné pásky. Zbylý nábytek jsme již brali v klasických bílých barvách tak, abychom doplnili celkový koncept a vytvořili pro maminku a dcery příjemné prostředí k životu,“ informují na závěr architekti Martina Pištěláková a Ing. arch. Jan Bek.
Text: Filip Budák, foto: PRIMA
Martina Pištěláková
K oboru tvorby interiérů se dostala při budování svého nového domova, a tak vystudovala školu IDK zaměřenou na design interiérů. Svou práci miluje. Realizuje interiéry na míru potřebám klientů. Nezapomíná ani na funkčnost prostoru. Tvorba interiérů pro ni představuje adrenalin, neustálé učení, emoce a kontakt s lidmi. Od roku 2012 má své studio Martina Design.
Ing. arch. Jan Bek
Honzovou alma mater je ČVUT, konkrétně Fakulta stavební, obor architektura. Již při škole začal pracovat na svých projektech, kterých postupem času přibývalo, a to napomohlo, po škole, vzniku vlastního architektonického studia Bekarch. Studio se věnuje jak projekci objektů k bydlení, tak interiérové tvorbě komerčních a soukromých interiérů. Mezi interiéry často figurují restaurace, kavárny a kanceláře. Studio klade důraz na komplexnost služeb. Ve své tvorbě se Jan snaží dosáhnout funkčnosti, jednoduchosti, ale nikoli monochromatické strohosti.
