Rodák z Českomoravské vysočiny je stále okouzlen tím krajem táhlých strání a vesniček s chaloupkami choulícími se k sobě v závějích. Nepřehlédl však ani romantiku Prahy, kde nás zve hlavně do zákoutí starého města. A v posledních letech dopřává Pavel Dvořák milovníkům umění i pohled na zajímavé barevné reliéfy, v nichž vévodí motiv kruhu.
V dětství si prý pořád něco kreslil, pomaloval všechno, včetně učebnic. Ale ještě víc ho přitahovalo letecké modelářství a letectví vůbec. Jak to bylo možné, začal i plachtařit. „Po maturitě na jedenáctiletce jsem chtěl jít na pilotní školu, ale to mi soudruzi zakázali,“ říká, dnes už téměř bez hořkosti. Jeho otec měl truhlářství a byl nepohodlný režimu, a tak syn neměl šanci studovat tuto výběrovou školu. Vystudoval tedy na Smíchově strojařskou nástavbu a nastoupil do ČKD, do konstrukce turbokompresorů.
Výtvarný klub v ČKD
Mladý konstruktér měl štěstí – v ČKD byl výtvarný klub, který vedli akademičtí malíři Josef Šesták a Jaroslav Horálek. „Samozřejmě jsem se přihlásil. Každý z členů klubu už měl nějaké představy a výtvarné zkušenosti, ale vítali jsme možnost poradit se s odborníky, inspirovat se. Profesor Šesták byl krajinář a věnoval se malbě zátiší, doménou akademického malíře Horálka byla figura a akt,“ informuje náš host, v jehož tvorbě jsou všechny tyto oblasti zastoupeny.
S úsměvem vzpomíná na to, že v ČKD neměli nouzi o modelky. „Na Akademii v té době dostávaly osm korun na hodinu a u nás jim ROH platilo padesát! Tehdy jsem také namaloval mnoho aktů, ale to už je dávno…“ Malíř přiznává, že obdivuje hlavně impresionistu Degase. Pro své potěšení si udělal i několik kopií jeho obrazů, ale vzory neměl. „Snažím se nikoho nenapodobovat,“ říká rezolutně muž, jehož výtvarným stylem je moderní realismus.
Šance v galeriích Dílo
Už v onom šestiletém období, kdy byl členem výtvarného klubu ve slavné vysočanské továrně na elektrotechnická zařízení, se Pavel Dvořák snažil dodávat obrazy do prodejních galerií Dílo. „Jednou za dva měsíce byla komise, tak jsem jim vždy tři obrázky donesl. A oni mi za čtrnáct dnů zavolali, ať si je zase odnesu,“ komentuje s trochou sarkasmu. Vytrvalý tvůrce takhle chodil do galerií Dílo dva roky – až si tam konečně obrazy nechali. A od té doby, až do ukončení činnosti této galerie, od něho brali všechno.
„Byly to většinou krajiny, vysočina. Tehdy se mi pražské motivy moc nelíbily,“ přiznává, „ale postupem času jsem v nich našel kouzlo, zejména v romantice nočních pohledů. A zájem o ně byl.“
Honoráře z Díla byly příjemným přilepšením k platu z ČKD, kde byl zaměstnán až do roku 2000. Dělal hlavně návrhy a výkresy pro výrobu turbokompresorů pro klimatizaci budov. „Nestěžuju si, byla to tvůrčí práce. Mám rád, když je za mnou něco konkrétního vidět, ať je to technická záležitost na čistém papíru na rýsovacím prkně nebo obraz na bílém napnutém plátně,“ dodává.
Nové milénium přineslo, pokud jde o prodej obrazů, nové zajímavé šance. Pavel Dvořák
trvale vystavoval v Karmelitské ulici, kde byla v budově soudu, tedy poblíž Amerického velvyslanectví, restaurace. „Chodili do ní pracovníci obou úřadů i jejich návštěvníci z celého světa. Hodně tenkrát moje obrazy kupovali,“ vzpomíná malíř na šanci, která zmizela před několika lety, když soud využil prostory restaurace pro svou potřebu.
Podobnou šanci prodeje nabídla i jedna z kaváren na Smíchově. Do Pitomé kavárny lákal nejen její netradiční název, ale i galerie laskavých obrazů pana Dvořáka. Jenže kavárna se proměnila v kadeřnictví, a tak jedinou možností, jak prezentovat tvorbu, jsou dnes výstavy.
Od krajin k abstrakci
Ke svým loňským 80. narozeninám měl malíř domluvenou výstavu v krásných prostorách staré vysočanské radnice. „Termín se kvůli coronavirové situaci třikrát posouval. Nakonec byla výstava zahájena v červnu, bez vernisáže a s omezeným počtem návštěvníků. Bylo to smutné. Takhle jsem přišel loni o čtyři výstavy a letos už o dvě,“ zalitoval náš host, který ví, že další termín v galeriích lze získat zase za rok a půl, za dva.
V červenci skončila jeho zatím poslední výstava, kterou prezentovala Galerie v Muzeu hrnčířství v Kostelci nad Černými lesy. Stejně jako při vysočanské výstavě vzbudila velký zájem i abstraktní tvorba Pavla Dvořáka, k níž v posledních letech dozrál. Ani jeho moderní realismus však není zcela svázán s realitou, což člověk vnímá nejen u venkovských krajin, ale také u něžně rozevlátých květin.
Většina obrazů vzniká v malém ateliéru v Praze na Jižním městě, kam se vydává z Proseku dvakrát třikrát týdně. „Mám vždy rozmalovaných deset patnáct obrazů. Udělám podklad, nechám ho doschnout a pokračuju na jiném obraze. Když mě přestane bavit určitý motiv, posunu se k dalšímu. Když mám dost Prahy, přejdu na venkov,“ vysvětluje svůj postup, který malba olejem dovoluje.
Abstraktní reliéfy vznikají na chalupě u Čáslavi. Tam si umělec nejdřív nanáší na karton či plátno plastické podklady, které na půdě postupně dosychají a vytvrzují se. Má v oblibě kruh, hodně podkladů tedy upravuje třeba hřebenem do tohoto tvaru.
„Nabílím reliéfy šepsem a pak do nich jdu barvami. Kolikrát se mi stane, že začnu například u zelených tónů a skončím u zcela jiných. Nikdy nevím, jak to nakonec dopadne a to je vzrušující,“ uzavírá Pavel Dvořák své vyprávění a připomíná, že pro své abstrakce zvolil pseudonym podle dívčího jména své matky. Najdete na nich signaturu: Jech.
Text: Marie Rubešová
Foto: archiv Pavla Dvořáka
Pavel Dvořák
Narodil se 6. srpna 1940 v Humpolci. Po jedenáctiletce v rodném městě chtěl pokračovat na pilotní škole, ale vzhledem k živnostnickému původu nemohl, vystudoval tedy strojní nástavbu v Praze (1957–1959). Pak pracoval v ČKD, kde měl možnost v letech 1974–1980 navštěvovat kurzy malby. Je zakládajícím členem (1990) Sdružení výtvarníků ČR a od roku 1995 členem hlavního výboru tohoto sdružení. Od roku 2021 je čestným členem tohoto Sdružení. Zabývá se převážně malbou krajiny, městské krajiny, květinových zátiší, kresbou a malbou aktu a také abstraktní malbou, kterou 
signuje jako Jech. Žije a pracuje v Praze.
Vystavoval mnohokrát samostatně a zúčastnil se více než stovky společných výstav v Praze, Berlíně a dalších městech naší a Slovenské republiky. Jeho díla jsou zastoupena i v soukromých sbírkách v ČR, ale také v Anglii, Austrálii, Holandsku, Izraeli, Japonsku, Kanadě, Německu, Norsku, Rusku, Řecku, USA, ve Francii, Slovenské republice, Slovinsku, Švýcarsku, na Kubě, Tchaj-wanu a v dalších zemích.
www.art-gallery.cz/PavelDvorak
