Majitel pražské Galerie La Femme Miroslav Lipina vypisuje čas od času pro své přátele – výtvarníky tematicky zaměřené Domácí úkoly. Tentokrát měli ztvárnit své oblíbené filmy, české i zahraniční. Široké téma přilákalo spoustu zájemců, a tak útulná galerie praská ve švech.
Domácí úkol, v pořadí osmadvacátý, vypsal pan galerista už loni v létě, ale vernisáž se z různých důvodů několikrát odkládala. Ráda připomínám, že ji vtipně slovem zahajoval Jaroslav Dušek a songy stvořenými na slova českých básníků doprovodil Miroslav Paleček.
Krok od Formanova náměstí
Co vedlo organizátory k vyhlášení zmíněného tématu, to mě napadlo už cestou od tramvaje. Bílkova ulice, kde Galerie La Femme sídlí, totiž navazuje na prostranství před hotelem Intercontinental, které bylo před pár lety pojmenováno po Miloši Formanovi. Mirek Lipina můj odhad potvrdil.
„Pan režisér teď nemá žádné výročí, tak jsme s galerijním štábem rozhodli, že zadání rozšíříme na celou oblast filmu, který je, jak řekl filmový teoretik Ricciotto Canudo, ´šestým uměním´. Film a umění k sobě mají zjevně opravdu blízko, protože umělci se do něj pustili opravdu s chutí.“
Z Prahy do Berouna
Napínavá byla prý už příprava domácího úkolu a výběr děl, která jste si mohli do konce dubna prohlédnout v přední, výstavní části galerie. Někteří z téměř osmi desítek českých a slovenských malířů totiž přinesli ne jednu, ale více prací. Část tedy zůstala v depozitáři, ale i tam jste si mohli obrazy na požádání prohlédnout. Mnohé se jistě objeví i na některé z dalších „štací“, kam soubor vždy dál putuje.
„Už v květnu se obrazy a skulptury nabízející napětí, dobrodružství a hlavně humor, přestěhovaly do prostorné recepce Golfového klubu v Berouně,“ připomněl Mirek Lipina. Na dotaz, který z filmů patří k jeho nejoblíbenějším, uvedl bez váhání Skřivánky na niti, Postřižiny a Pupendo.
Máme rádi Postřižiny
Spočítala jsem, že Menzelův film Postřižiny na motivy Hrabalova románu nám dělá radost už více než 40 let. Mají jej v oblibě i výtvarníci – objevil se mezi domácími úkoly čtyřikrát a získal v tomto směru prvenství. Většinou jde o ztvárnění „doby zkracování“, ale Richard Augustin a Rudolf Brančovský vystihli navazující scénku, kdy Francin vyplácí svou ženu hadičkou od pumpičky.
Který film, promítnutý tentokrát na plátně fantazie výtvarníků, připomenout? Výběr je velmi těžký. Jardovi Duškovi, kterého jsem ještě před zahájením vyzpovídala, udělalo přirozeně velkou radost Pupendo, obraz, kde jej akrylovými barvami ztvárnil Radovan Pauch v mlžném oparu nad Balatonem. Radostně zíral i na Gorilu v mlze Mony Lipi a zavzpomínal na vlastní setkání s horskými gorilami v Ugandě. Přiznal také, že ho překvapil Ivan Mládek eroticky zaklíněnou skládankou těl, připomínající film Erotikon. A stejně jako mně se mu moc líbila i řemeslně úžasně zpracovaná ponorka Juraje Čutka z Vynálezu zkázy Karla Zemana.
Filmy s titulky
Některé domácí úkoly jsou volnou kompilací na dané téma. Připomeňme třeba filmové frajery, které pozvala do jedné party Marie Ban, nebo Inspirace Woodyho Alena od Zdeňka Jandy. Další scény jsou tak výmluvné, že název filmu odhalíte na první pohled. Ruda Brančovský nám to ještě usnadnil – na obrázky připsal známé úryvky textu. Že dvojice stojící ve dveřích je děda Komárek s malým Petrem Lavičkou a jde o film Na samotě u lesa je vám okamžitě jasné, když přečtete za jejich zády: Chčije a chčije…
Jiří Rameš usnadňuje identifikaci nové verze filmu Le Mans precizností své malby, milovníci filmu Vrchní prchni zřejmě identifikují bez potíží i velorex Dalibora Vrány v podání Maroše Komáčka. A někteří jistě poznají i Libušku Šafránkovou v nevšedně okatém podání Borise Jirků. U dalších jsou ovšem přece jen zapotřebí titulky.
„Předvídali jsme to, proto měli tvůrci za úkol přinést s obrázkem také název filmu a svůj vztah k němu, důvod, proč si jej vybrali. Někdo byl lakonický, jiný se rozepsal víc,“ vysvětluje Mirek Lipina. Hned jsem si šla přečíst popisek u obrazu Michala Halvy. Stačila první věta: Slezte z toho lustru, Donalde – a bylo jasno, že jde o film Jáchyme, hoď ho do stroje. Popisek mi také osvětlil, že autobus, který přistavila k zábradlí u vozovky Olga Václavková, pravá ruka Mirka Lipiny v galerii, přivezl Sněženky a machry z hor.
Ať je léto rozmarné
Paní Václavková se zařadila roztomilým obrázkem hlav tří diskutérů v rybníku i do skupinky milovníků filmu Rozmarné léto. Je i mým oblíbeným, a tak jsem se s radostí pokochala i krajinkou Tomáše Bíma s červeným stolkem obtěžkaným lahví vína a nakonec objevila v depozitáři ještě kouzelníka Arnoštka, kterého nakreslil David Vávra.
Mezi mé „srdcovky“ patří i film Amadeus a poetické oleje Zdeny Tylečkové. Přidali jsme jej do naší malé galerie i pro vaši potěchu. A nakonec jeden autoportrét, který si mohla dovolit Petra Černocká. Lásku k výtvarnému umění má v genech – její děda i otec malovali, a Dívku na koštěti známe všichni. Takže Saxána vlastní rukou.
Loučíme se s nadějí, že po dramatickém jaru bude léto klidné a pokud možno rozmarné, umělci budou mít chuť tvořit (ostatně do filmové sbírky v Galerii La Femme stále nové obrázky přibývají) a návštěvníci budou mít chuť si jejich tvorbu (nejen) prohlížet.
Gorila v mlze
Poppy se narodila v roce 1976 ve Rwandském Volcanoes devět let poté, co tam Dian Fossey založila svou výzkumnou stanici. Dian ji nazývala půvabné zlatíčko, které nikomu neublíží. Poppy byla výjimečná nejen svou povahou, ale i tím, že byla poslední „gorilou v mlze“. Pocházela totiž z gorilí „královské“ rodiny. Její matkou byla matriarcha Effie a její příbuzní se rozšířili mezi množství gorilích skupin ve východní Africe. Byla také nejstarší gorilí mámou, své mládě porodila ještě ve věku 41 let. Umřela v roce 2019.
Text: Marie Rubešová, foto: Galerie La Femme
