Díky intuici a invenci malířky Bohunky Waageové je můžeme objevit v mlhovinách jejích obrazů. „Buď nás varují, či ochraňují. Přímo září – jen se podívej…“ ukazuje umělkyně na obraz, který nazvala Letící anděl. Jsou jistě přítomni i v kompozicích, kde jejich mlhavý obrys nevidíme. Jsme rádi, že je můžeme přivítat i v naší Galerii.
Dvířka, kterými Bohunka odvážně vešla do barevného světa fantazie, otevřel její učitel kreslení na základní škole v Ústí nad Labem. „Vždycky jsem si ráda kreslila. Ale když mi asi ve třinácti letech řekl Jan Daniel Smetana: Děvče, ty máš talent! – byl to pro mě impuls, že musím víc zabrat, víc na sobě zapracovat. A začala jsem chodit do malířského kroužku.“
Od Labe k Vltavě
Zkoušky na Hollarku, tedy na Výtvarnou školu Václava Hollara na Žižkově, Bohunka bez problémů udělala a od té doby žije v městě omývaném Vltavou. „První rok jsem bydlela na internátě a potom u tetičky poblíž Ohrady. Mělo to své výhody, ale samozřejmě i nevýhody,“ usmívá se malířka, kterou už tenkrát přitahovala komorní barevnost olejů Jana Zrzavého a jeho styl zjednodušování.
Sama se v té době věnovala kresbě pastelem a moc jí to šlo. Motivy svých obrázků hledala hlavně v přírodě. „Profesoři na Hollarce mě dovedli také k ilustracím. Ztvárnila jsem například biblický příběh návratu ztraceného syna, nebo dělala tužkou ilustrace k Erbenově Polednici.“
Ve 4. ročníku začal adepty malířství učit dějiny umění charismatický profesor Jiří Waage. Štíhlá modrooká dívka jej nesmírně zaujala – a po čase se vídali stále častěji… „Zkoušky na Akademii jsem pro velký počet uchazečů neudělala a začala jsem pracovat v Pragovce. Psala jsem tam různá tendenční hesla a diplomy a vůbec mě to nebavilo. Chtěla jsem se ještě jednou pokusit o zkoušky na vysokou, ale nedošlo k tomu, protože se mi narodil syn.“
Věrný průvodce
Už při studiu na střední kole si Bohunka koupila malířský stojan. „Byl to tenhleten“ – ukazuje na svého věrného průvodce, jehož dřevo je věkem ztmavlé a na mnoha místech označkované barvami. Stěhoval se s ní po několika pražských bytech a ateliérech až skončil na Vinohradech, nedaleko náměstí Jiřího z Poděbrad, kde se setkáváme v Galerii Toyen, i jinde.
Pak stojan pár let zahálel. „Lidi v té době neměli zrovna moc peněz a já jsem začala dělat cenově dostupnější grafiky. To už jsem byla členkou Fondu výtvarných umění a do fabriky jsem se vracet nemusela.“
Využívala techniku suché jehly, ale i náročnější lept. „Věnovala jsem se i litografii, tedy tisku z plochy. Poslední grafiky jsem dělala myslím v roce 2006. Byly to ilustrace do knihy poezie. Ilustrovala jsem asi patnáct knížek,“ zapřemýšlela výtvarnice. „Také jsem dělala nějaké perokresby do novin, a dokonce i loutky pro režiséra Bočka. Zkusila jsem si leccos,“ usmívá se.
Pozitivní symboly
Už téměř patnáct let se Bohunka věnuje olejomalbě, se kterou se seznámila už na Hollarce. Této technice doslova propadla. „Grafika je jednou provždy hotová, ale olejovými barvami můžu obraz dál, třeba i několik měsíců dotvářet. To mi mnohem víc vyhovuje.“
Na první pohled je zřejmé, že má malířka velmi pozitivní vztah k vesmíru. „Nejsem v žádné z církví, ale cítím, že něco nad námi je a povznáší mě to. Okouzlují mě obrázky z Hubbleova teleskopu. Když vidím tu sílu, energii vesmíru, přemýšlím, kde jsme se tady vlastně vzali. Vidím Zemi, jak je malá a krásná, jak se mračna honí a vytvářejí nejrůznější obrazce…“
V některých umělkyně vnímá anděly, do dalších mlhovin vkládá symboly, které mají pozemské prvky. Inspiraci získává i venku, v přírodě. Obdivuje hlavně stromy, jsou pro ni symbolem krásy, magičnosti a zdraví. A její obrazy mají vždy pozitivní náboj.
Sestoupili na zem
Jedním z důvodů, proč kutnohorská společnost Globus International požádala Bohunku Waageovou o vytvoření kalendáře pro rok 2021, je jistě právě pozitivní až léčivé působení jejích obrazů. „Mám z něj radost, zdá se mi, že se do této doby opravdu hodí. Nabízí pro každý měsíc naději, energii a zároveň upozornění, abychom mysleli na duchovno,“ vyznává se malířka. A pevně věří, že bude moct kalendář představit v Praze. Moc se těší i na výstavu, kterou by měla v letošním roce uspořádat v Kutné Hoře.
Zatím rozhodně nezahálí. Nedávno si pořídila fotoaparát Canon a začala při svých procházkách Prahou i výletech po světě fotit. „Stále objevuji magickou bizarní krásu skal a starých stromů. A fotím si i různé zajímavé detaily, které člověk bez toho skladného průvodce přehlédne. Teď mám v aparátu úžasné fotky z loňské cesty po Dolomitech, jejichž stříbrné zářící horské štíty mě okouzlily.“
Přivezla si inspiraci pro své malování, ale protože přátelé obdivují její fotografie, pořizované s citem pro kompozici, chce uspořádat malou prezentaci ve vinotéce – galerii U posledního soudu v Jagellonské ulici. Možná se tam v letošním roce potkáme.
Text: Marie Rubešová
Foto: archiv malířky
Bohunka Waageová
Narodila se 29. května 1948 v Ústí nad Labem. V letech 1963-1967 studovala na Střední odborné škole výtvarné v Pr
aze. Je členkou Sdružení českých umělců a grafiků Hollar a Jednoty umělců výtvarných. Žije a tvoří v Praze. Věnuje se hlavně malbě olejem. Uspořádala více než sto samostatných výstav v České republice, Německu, Itálii, Švýcarsku, Holandsku a dalších zemích. Její díla jsou v majetku Středočeské galerie Praha, Ministerstva kultury ČR, Galerie výtvarného umění v Litoměřicích a Galerie výtvarného umění v Rychnově nad Kněžnou. Její díla najdeme v soukromých sbírkách nejen v České republice, ale i v zahraničí, například v Itálii, Německu, Polsku, Spojených státech amerických, Izraeli, Japonsku, Belgii, Chorvatsku a Rusku.
