Zdeněk Pátek – Okouzlen krajinou

Patří k nemnoha současným výtvarníkům, kteří malují v plenéru (z francouzského „en plein air“ – pod širým nebem). Při zachycování krás krajiny potřebuje, aby na něj její atmosféra působila přímo, ne ze záznamu. Ale barevnost si Zdeněk Pátek často upravuje podle svých pocitů.

Vyrůstal v Mníšku pod Brdy. V zalesněném kopcovitém okolí městečka nalézal mnoho zajímavých zákoutí. Navíc se záhy naučil jezdit na kole, a tak občas vyrazil i dál do přírody, někdy i místo školy. „Sedět v lavicích mě nebavilo. Po devítce jsem tedy šel raději k řemeslu, i když se máti divila, že nechci študovat,“ vzpomíná náš host. Vyučil se na Zeleném pruhu zedníkem. Bydlel v Praze u babičky, o kterou se také staral, protože byla nemocná. Za pár let zemřela a vnuk zdědil její byt.

Jděte svou cestou

Protože se Zdeněk už na základní škole věnoval portrétní a figurální kresbě tužkou nebo uhlem, rozhodl se, podpořen kamarádem, že přece jenom zkusí Hollarku. „Mluvil jsem tam s profesorem Vondráčkem. Řekl mi: ´Naše republika potřebuje spíš řemeslníky než nějaké umělce. Umělců je tady dost!´“, vypráví s úsměvem muž, který se těmi slovy rozhodně nedal odradit…

V letním horku

Vždycky ho přitahovala příroda, údolí nad řekou, výhledy, horizonty, a tak si pořídil knížku Jak malovat krajinu. „Byly v ní nejen informace o jednotlivých technikách, ale také o tom, jak se napíná plátno, jak se šepsuje a další důležité věci. „Chodil jsem samozřejmě také na výstavy a zajímal se o výtvarníky. Seznámil jsem se s prof. Františkem Jiroudkem, který maloval kouzelné krajiny. Ale když jsem mu přinesl nějaké svoje práce, moc ho nezajímaly. Spíš se těšil, že si dáme sklenku.“

Setkání začínajícího krajináře s dalším odborníkem bylo podnětnější. Malíř Jaroslav Kříž pochválil jeho pokusy a řekl: „Malujte, jděte svou cestou. Vy se vypracujete a svůj styl si najdete.“ Nad stylem však Zdeněk ve svých pětadvaceti příliš nepřemýšlel. Jen neúnavně chodil do přírody a snažil se zachytit všechnu tu krásu.

Od tužky k oleji

Vraťme se však ještě o pár let nazpátek, do doby, kterou Zdeněk Pátek prožil v učení. Volný čas měl až po okraj naplněný kreslením. Ztvárňoval spolužáky, kteří často chodili za ním, aby namaloval také jejich dívky. Kreslil tenkrát hlavně tužkou. Brzy si tuto techniku osvojil a dostal jistotu do ruky. Začal tedy zkoušet i akvarel a lavírovanou kresbu.

Figurální kresba

„Lavírování je rychlé a efektní. Používám speciální fix, který se nerozpíjí vodovou barvou. A při malbě akvarelů používám místo akvarelových barev dodnes spíš obyčejné vodovky. Beru je s sebou třeba i do Chorvatska, kam rádi s manželkou jezdíváme. Práce s nimi je jednoduchá: namočím štětec a už to jede!“

Poslední věta vystihuje malířský temperament Zdeňka Pátka i při práci s olejem, což je jeho nejoblíbenější technika. „Pročítal jsem Svolinského techniky a k té svojí jsem si sám došel. Maluju nejen štětcem, ale i špachtlí, nebo přímo na plátno vytlačuji pastu. Malba je pak robustnější.“

Zima v Mníšku

S pocitem svobody

Dnes se Zdeněk Pátek věnuje téměř výhradně krajinomalbě. Stejně jako jeho velký vzor Antonín Slavíček a další Mařákovci vyráží do přírody. „Umožňuje mi to vystihnout atmosféru daného místa a přináší úžasný pocit svobody,“ přiznává.

Jeho první cesty se stojanem, plátnem a barvami vedly před pětatřiceti lety do okolí manželčiny chaty v Kralupech, kde maloval hlavně u Labe. Pak koupili malinkou chatu u Mnichovic. I tam jsou pro krajináře zajímavé lokality, například Závěrka, Jidášek nebo Na Mlejnku. „To už jsme byli tři, a tak jsem se těšil, že budu chodit malovat se synem. Zdálo se, že má talent. Ale chytil se sportu, hraje tenis, trénuje,“ vysvětluje Zdeněk.

Chodí tedy malovat většinou sám. Někdy s „nádobíčkem“ do známé krajiny, jindy jde nalehko krajem, nebo sedne na kolo a hledá místa, kam se vypravit příště. Nosí s sebou dvě plátna, větší a menší, protože za den obvykle udělá dva obrazy. „Jsem rychlý. Naznačím si jen oblíbenou modrou barvou kompozici a jedu hned rovnou olejem.“

Září v Srbsku

Jak je zřejmé z obrazů, má Zdeněk Pátek rád stromy, řeku, hlavně romantickou Berounku s jejími meandry a kopci okolo. O víkendech maluje kolem chaty, na Berounku jezdívá ve všedních dnech. V 80. letech minulého století se zedničinou skončil a pracuje jako sanitář v nemocnici v Kateřinské ulici. „Tři dny dělám, tři dny mám volno na malování. Ovšem plenér je osamělá práce, proto jsem rád, že se ke mně občas přidá kamarád. Hezké chvíle trávím také s partou, s níž jezdím každý rok na týden na plenéry do Podkrkonoší,“ uzavírá náš host vyprávění.

Tání

Připomeňme, že vedle účasti na kolektivních výstavách se výtvarník snaží každý rok uspořádat také vždy jednu výstavu samostatnou. Díky jeho pilnosti se na nich nikdy neobjevují stejné obrazy. Pokud jde o náš výběr, nejprve uvádíme ty poněkud realističtější, které autor namaloval do roku 1990, a v galerii ty z pozdější doby.

Text: Marie Rubešová
Foto: archiv Zdeňka Pátka

Zdeněk Pátek
Narodil se 4. 7. 1958 v Praze. Dětství prožil uprostřed krásné přírody v Mníšku pod Brdy. I když se po základním vzdělání rozhodl pro učňovskou školu, kreslení a malování ho stále lákalo.

Nejdřív se věnoval figurální a portrétní kresbě tužkou nebo uhlem, ale bylo jen otázkou času, kdy se oblíbené toulky volnou přírodou přenesou na plátno. Navštěvoval soukromě atelier prof. Františka Jiroudka, ale svou cestu a osobitý styl si našel sám.Z malířských technik má v oblibě hlavně olej a akvarel. V každém ročním období maluje v plenéru. Je členem Spolku podkrkonošských výtvarníků. Zdeněk Pátek dnes žije v Praze s manželkou Miroslavou, která se ve volných chvílích věnuje technice Pouring Acryl, lité malbě akrylem.

Obrazy Zdeňka Pátka najdete v soukromých sbírkách doma i v zahraničí. Od roku 1988 pravidelně vystavuje. V Praze většinou v galerii Na Poštovce, u Zlatého kohoutka v Michelské ulici nebo v galerii Čs. Spořitelny v Rytířské ulici, ale rád volí i mimopražské galerie. Uveďme například hotel Imperial v Karlových Varech, Dobříšský zámek, starý zámek v Hořovicích, zámek v Dobřichovicích nebo kulturní dům v Sedlčanech. Darováním svých obrazů často přispívá na Konto Bariery a do fondu neziskové organizace Euronisa.

Doporučené články

Časopis o bydlení

Sledujte nás

6,412FanoušciTo se mi líbí
534NásledovníciNásledovat

Veletrh Stavotech – Moderní dům Olomouc

Jak smysluplně investovat do vlastního bydlení? Přemýšlíte jak a čím topit? Dřevostavba – jaké má výhody? To jsou aktuální otázky všech, kteří řeší své bydlení. Odpovědi...

Ostrava se rozzáří příběhy velkých objevů. Světelná výstava zve na večerní cestu Érou vynálezů

Velké vynálezy často začínají jediným nápadem. Letošní ostravská výstava Story of Lights proměňuje od 24. října 2026 do 31. prosince 2026 příběhy slavných vynálezů ve světelnou procházku. Spojuje radost...

Ve dne za výhledy, po setmění za strašidly. Podzimní prázdniny na Stezce korunami stromů v Krkonoších

Podzimní les, lucerny a dýně od dětí z okolních škol vytvoří kulisy halloweenského programu na Stezce korunami stromů Krkonoše. Od 29. do 31. října tu procházky s výhledy...

Podzimní Krkonoše v klidnějším tempu. Říjen na Stezce patří seniorům

Babí léto, barevné lesy a méně návštěvníků než během hlavní prázdninové sezony. Říjen nabízí v Krkonoších příležitost užít si hory v klidnějším tempu. Stezka korunami stromů Krkonoše...

Světelná výstava v Praze uctí Karla IV. a propojí historii s večerní procházkou

Karel IV. nemusí být jen velikánem z učebnice dějepisu. Letošní světelná výstava Story of Lights v pražských Žlutých lázních promění českou historii v příběh, kterým lze doslova projít....
Pekstra balkony a lodžie