Pořádná kuchyň a navrch jedna malá

Láska Veroniky a Vladana byla jako z romantického filmu. Našli se na seznamce, zamilovali se do sebe, byla svatba a narodila se jim dcera. Užívali si život plnými doušky a pustili se do rekonstrukce bytu. Vladan ale dostal Covid a během několika dnů zemřel.

Rekonstrukci se podařilo částečně dokončit díky pomoci přátel. Rodinná kamarádka Zuzana přihlásila Veroniku do pořadu televize Prima, aby jí pomohli rekonstrukci dotáhnout do konce. A do ní se vrhli ostřílení designéři Kamila Douděrová a František Kobližka.

Nezbylo na chodbu a kuchyň

Veronika pracuje jako prodavačka v diskontní prodejně. Vloni se stala vdovou a vychovává čtyřletou dceru Elišku. Obě bydlí v bytě, který její manžel zdědil po prarodičích. Před nedávnem se pustili do rekonstrukce. Zbořili zeď, vytrhali parkety, ale Vladan náhle zemřel. Jejich kamarádka Zuzana udělala v rámci přátel sbírku, oslovili stavební firmu, Veronika použila peníze, které měli na rekonstrukci a dali společně dohromady to, co bylo rozkopané. Na co už nezbylo, je chodba a kuchyň.

Nemá ráda žlutou barvu na stěnách

Proto by si Veronika rozhodně přála právě novou kuchyň. Tu měli v plánu i s Vladanem. Kuchyň by měla být světlá, ze stropu chtěli sundat obložení. Také by si přáli nové dveře. Jediné dveře má Eliška do svého pokojíčku. Do obýváku dát dveře nemohli kvůli pianu, přemýšleli o nějakých zašupovacích. Veronika nemá vyhraněný styl. Nemusí věci ultra moderní ani na druhou stranu věci hodně staré. Říká, že její styl je něco mezi. Nemá ráda žlutou barvu na stěnách. Když se k Vladanovi nastěhovala a uviděla žluté stěny, hned je přemalovali na bílo.

Vladan měl rád staré věci

Veronika do Vladanovy smrti ráda vařila. Společně cestovali, chodili na procházky a jezdili na kolech. Veronika s Eliškou mají koloběžky. Eliška ráda brnká na piano, zpívá a tančí. Vladan měl rád staré věci. V bytě je několik „kousků“, které si Veronika přeje zachovat. Klavír po mamince a sekretář po babičce. Samozřejmě, že se designéři vrhnou do předělání kuchyně a že by k tomu něco přidali – třeba předsíň se všemi dveřmi. Možná se pustí do lehkého redesignu celého bytu, ale větší úpravy dělat nebudou – s ohledem na to, že se ostatní věci dělaly teprve nedávno.

Respekt k osudu a znamením

„Proměna měla být na první pohled snadná, co se týká rozsahu proměňovaných místností. Jednalo se v podstatě o kuchyň. Pocit byl pro nás jedním slovem respekt. Respekt k historickým kusům nábytku, respekt k osudu a znamením, která Veroniku s Eliškou potkaly. Snažili jsme se co nejcitlivěji zakomponovat starožitnou kredenc a stůl, a zároveň tak ponechat pietní místo pro zemřelého tatínka Elišky,“ říká architektka Kamila Douděrová.

Výsledek stojí za to

„Problém byl na první pohled jen s dorovnáním podlahy, která se pod původním linem vydrolila až na škvárový násyp. Větší komplikaci jsme si způsobili my sami, když jsme se rozhodli na podlahu kuchyně použít dlažbu ve formě šestiúhelníkové mozaiky a její seskládání a položení zabralo dva dny. Ale výsledek stál za to,“ podotýká František Kobližka.

Starožitný stůl s modrými plastovými židlemi kolem

Styl jednoznačně reflektuje starožitnou původní kredenc s jídelním stolem. Tyto hodnotné kousky dostaly historizující podlahu, výraznou retro dlažbu, mozaiku s motivem různobarevného patchworku. Ostatní nábytek kuchyně byl navržen záměrně v bílém, moderním, lesklém kontrastu, abychom nechali vyniknout kresbu kořenice na starožitném nábytku. Ke starožitnému stolu jsme se nebáli zkombinovat bleděmodré plastové židle. Za vychytávku v nové kuchyni považují designéři schovanou dětskou kuchyňku ve velké kuchyňské vysoké skříni, celkový vzhled tedy není ničím rušen, přesto si zde svůj svět najde i malá Eliška pouhým otevřením dveří.

Text: Filip Budák

Foto: PRIMA

Náklady na proměnu

Ing. arch. Kamila Douděrová

Kamila je absolventkou Fakulty architektury na pražském ČVUT, zkušenosti    získala   také    během   stáže   ve   Francii   na   École
d´architecture de Nantes. U svých návrhů se snaží spojit funkčnost, nápadité barvy, a hlavně naslouchá požadavkům klientů, vůči kterým se snaží být maximálně empatická. Každý její návrh je originál. Miluje kubismus, obdivuje gotiku. Od roku 2010 má vlastní architektonické studio KamiDesign. A je jedinou designérkou, která se objevuje v pořadu Jak se staví sen nepřetržitě od začátku vysílání.

Ing. František Kobližka

Charismatický František absolvoval Vysokou školu pozemního stavitelství a architektury. V nitru se necítí být ani architektem, ani designérem, ale vlastně poradcem, psychologem, obchodníkem, návrhářem, rétorem, průvodcem i dělníkem. Františkovým krédem je spokojenost zákazníka. Jeho specializací posledních let jsou interiéry koupelen.