Osobní prostor pro členy rodiny v malém panelákovém bytě

Martina je máma dvou dospívajících dětí, se kterými žije v bytě, který si před sedmnácti lety s manželem pořídili. Byt byl jen tak tak pro mladý pár, natož pro rodinu s dětmi. Když byli všichni pohromadě a děti malé, tak se tam dokázali vtěsnat. Jenže manžel odešel a Martina v bytě zůstala sama. Na větší úpravy nemá nejenom nápady, ale ani peníze.

Žije doslova od výplaty k výplatě. Obě děti ještě studují a z domu se zatím nechystají. A pro jejich důležité období dospívání by bylo dobré dopřát každému kousek jeho životního prostoru. Kromě toho v bytě žijí ještě dva psi. Jak si s tím poradí Kamila a František?

Celý život bojuje s nedostatkem peněz

Martina pracuje na poště a celý život bojuje s nedostatkem peněz. Je rozvedená a v bytě zůstala sama se dvěma malými dětmi. Těžkou situaci řešila různými půjčkami, které splácí, ale bez dluhů bude až za sedm let. Moc koníčků nemá. Po práci je ráda, že má chvíli klidu. Rodina nemá finance ani na volnočasové aktivity. Nad vodou ji kromě dětí drží hezký vztah se sestrou. Synovi je dnes šestnáct let a studuje střední školu – informatiku, hodně času tak tráví na počítači. Také rád cvičí a chodí na brigádu do zverimexu. Třináctileté dcera má ráda zvířata, chtěla by se stát veterinářkou. Chodí na základní školu do hokejové třídy. Nejvíce času tráví s partou venku.

Neřešili velikost, ani předělávky

Byt si Martina s otcem dětí pořizovali v době, kdy byla Martina těhotná se synem a finanční možnosti jim to dovolily, dodnes na něj ale splácí hypotéku. V té době pro ně byl ideální. Neřešili jeho velikost ani žádné předělávky – byt byl totiž po celkové rekonstrukci, kterou udělal původní majitel. Kromě syna se později narodila dcera. Dětem z jedné místnosti udělali pokojíček a oni s manželem zůstali v obývacím pokoji na rozkládacím gauči. Občas přehazovali místnosti, aby vyzkoušeli všechny možnosti malého bytu. Manžel musel změnit zaměstnání – v nové práci potkal svou novou lásku, a manželství se tak rozpadlo, ale mají stále dobrý vztah.

Přihlášku vyplnila Martina společně s dětmi

Přihlášku do Jak se staví sen vyplnila sama Martina společně s dětmi. Důvod k odeslání přihlášky byl pouze jeden – vytvořit prostor pro každého člena rodiny. Paní Martinu velice trápí, že její dcera nemá doma kousek místa, které by bylo pouze její, kam by se mohla schovat, pozvat si kamarádku, v klidu si telefonovat nebo se věnovat sobě a holčičím věcem. I Martina by chtěla mít své místo, kam by se zavřela a měla chvilku klidu. Syn Jirka má svůj pokoj, ale přál by si mít dveře se zámkem, aby jeho pocit klidu a bezpečí mohl stvrdit jejich zamčením.

Nelehký úkol pro designery

Paní Martina si dovede představit kuchyň na chodbě – vaření totiž není její silnou stránkou, čas za plotnou tráví minimálně a ve všední den skoro vůbec. Má ráda fialovou barvu a ke štěstí jí stačí postel a skříňka v prostoru, který bude pouze její. Dle svých slov nepotřebuje nové věci, ale kdyby k tomu došlo, tak ty stávající by ráda dala spolku Příbramáčků. Dcera má také ráda fialovou barvu a ve svém koutě chce mít to samé, co její maminka. Syn chce hlavně zavírací dveře a počítač. Líbí se mu bílá barva nebo pokoj v barvě světle šedé. A to je výzva pro designery, kteří musejí vytvořit pro každého ze členů rodiny jeho osobní prostor v malém bytě, a ještě navíc za velmi krátkou dobu.

Chytře a účelně rozdělit

„V této proměně nás čekal velmi nelehký úkol, a to vytvořit soukromý prostor pro každého člena rodiny. Jednalo se o malý byt 2+kk v panelovém domě v Příbrami, ve kterém bydlela maminka se dvěma dětmi, synem Jirkou a mladší dcerou Danielou. Svůj pokoj měl pouze Jirka, Daniela spala v obývacím pokoji na staré posteli s maminkou. V zadní části byl kuchyňský kout. Vzhledem k nedostatku úložných prostor měla Daniela u Jirky také mnoho svých věcí. Věděli jsme, že „nafouknout ten byt nepůjde, ale můžeme ho chytře a účelně rozdělit,” poznamenávají architekti.

Stačí zavřít dveře

Vize byla, ale to, jak dispozici vyřešit, nám designérům dalo pěkně zabrat. Ve výsledku obývací pokoj s kuchyní rozčlenili na tři menší prostory – pokoj Daniely v části, kde je okno, uprostřed našla své nové místo kuchyň navazující na chodbu a do prostoru bývalého kuchyňského koutu vložili designéři spací koutek pro maminku. Každý má teď své soukromí – když bude chtít být sám, stačí zavřít dveře, když se bude chtít potkat, je to pár kroků do společné kuchyně.

Příčky ze sádrokartonu

Zásadním problémem původního stavu byla velikost bytu. Byt byl a stále je velmi malý. Bylo tedy třeba dispozici chytře a prakticky rozdělit, aby měl každý svůj vysněný kousek soukromí. Největší výzvou bylo právě to, jak prostor obývacího pokoje s kuchyňským koutem co nejlépe rozdělit a zařídit nábytkem. K tomuto rozdělení využili designéři příčky ze sádrokartonu, který díky suchému způsobu výstavby je rychlejší než klasický postup zděním a omítáním. Dalším oříškem bylo technicky vyřešit napojení dřezu v nové kuchyni na přívod vody a kanalizace. Jelikož novou kuchyň posunuli dál od instalační šachty, museli rozvody táhnout po stěně. Elektroinstalaci vedli v SDK předstěnách, aby nesekali do nosných železobetonových panelů.

Svěží a moderní proměna

„Proměnu jsme pojali svěže a moderně. Žádné kudrlinky ani přílišná dekorativnost, naopak. Jednoduchý barevný i materiálový styl, geometrické tapety, kombinace dekoru dřeva, šedé, bílé a starorůžové. Detaily v černé. Zajímavostí je keramický velkoformátový obklad v designu jemného kamene, kterým jsme obložili stěny v chodbě a spacím koutku. Výška obkladu je od podlahy až ke stropu a celkově působí velmi dominantně. Chtěli jsme tím ukázat, že obklad není toliko záležitostí koupelen, ale lze jej působivě využít i v jiných prostorách,” doplňují designéři Ing. arch. Kamila Douděrová a Ing. František Kobližka.

Všichni jsou spokojeni

Ze stávajícího nábytku designéři ponechali pouze vybavení Jirkova pokoje. Ostatní prvky kompletně nahradili novými tak, aby vzájemně ladily. U neproměňovaných prostor koupelny a WC využili možnosti provedení nových dveří formou obkladu stávající kovové zárubně, což jim umožnilo do těchto prostor nezasahovat uvnitř. Naopak, ze strany proměňované chodby, kde potřebovali držet designovou linku, jim tento způsob poskytl maximum možností využít designové řešení ve stylu, jaký potřebovali. Zásadní proměnou bytu byla změna dispozic. Díky rozmístění a natvarování příček dosáhli designéři maximálního možného efektu rozčlenění původního prostoru obývacího pokoje s kuchyní na tři menší prostory. Určitě ke spokojenosti všech členů rodiny.

Text: Filip Budák
Foto PRIMA

Partnerem této sezóny pořadu je společnost Raiffeisen stavební spořitelna (www.rsts.cz).

Náklady na proměnu

Ing. arch. Kamila Douděrová

Kamila je absolventkou Fakulty architektury na pražském ČVUT, zkušenosti získala také během stáže ve Francii na École d´architecture de Nantes. U svých návrhů se snaží spojit funkčnost, nápadité barvy, a hlavně naslouchá požadavkům klientů, vůči kterým se snaží být maximálně empatická. Každý její návrh je originál. Miluje kubismus, obdivuje gotiku. Od roku 2010 má vlastní architektonické studio KamiDesign. A je jedinou designérkou, která se objevuje v pořadu Jak se staví sen nepřetržitě od začátku vysílání.

Ing. František Kobližka

Charismatický František absolvoval Vysokou školu pozemního stavitelství a architektury. V nitru se necítí být ani architektem, ani designérem, ale vlastně poradcem, psychologem, obchodníkem, návrhářem, rétorem, průvodcem i dělníkem. Františkovým krédem je spokojenost zákazníka. Jeho specializací posledních let jsou interiéry koupelen.

Původní vybavení a rozčlenění bytu

Byt po zdařilé proměně