Nový začátek pro mladou vdovu

Michaela je hezká a inteligentní mladá žena. Ale i přesto nemá na růžích ustláno. Míša prožívá už nějaký čas velmi těžké období. Před dvěma lety se přes svůj mladý věk stala vdovou. Její manžel Stanislav po mnohaletém boji se zákeřnou nemocí zemřel. Ona si pořídila byt, ve kterém chce po letech trápení začít nový život.

Problém je v tom, že se v bytě nedá bydlet. To, po čem touží nejvíc, je zbrusu nový domov, který umožní také nový začátek a start do života. Tuto výzvu přijmou designérky Renata s Veronikou. Ale poprvé v historii pořadu se nepovede dokončit proměnu ve stanoveném termínu. Může za to hlavně covid. Jak dlouho bude Michaela čekat, než spatří, co designérky vytvořily?

Přes týden bydlí v podnájmu

Paní Michaela se v lednu 2020 stala vdovou. Z rodného města odešla za prací do Prahy. Chtěla utéct před pohledy lidí a začít někde, kde jí všechno nebude jejího zesnulého manžela připomínat. Po smrti manžela se přestěhovala zpátky k rodičům. Přes týden bydlí v podnájmu v Praze, na víkendy se vrací domů. Ale chce se osamostatnit a začít žít.

2+1 v paneláku

Míša si nové bydlení pořídila po smrti manžela. Byt 2+1 s balkónem o rozloze 60 m² se nachází v paneláku a aktuálně v něm nikdo nebydlí. Byt byl totiž určen k celkové rekonstrukci. Přihlášku do pořadu Jak se staví sen poslala její sestra Šárka. Mezitím se za pomoci rodiny pustili do rekonstrukce. Zbourali jádro, strhli podlahy, připravili odpady a vodu. Michaela je už ale finančně vyčerpaná, rekonstrukce se táhne a její sen o domově je stále v nedohlednu. Logicky by si přála, aby už v bytě konečně mohla začít bydlet. Nejvíc by jí, jak jinak, pomohla kuchyně a koupelna.

Proměna skoro celého bytu

Sama má ráda skandinávský a industriální styl. Tlumené, spíše světlé barvy. Nemá ráda hodně křiklavé a výrazné barvy – modrou a fialovou dokonce nesnáší. Líbí se jí v interiéru betonová stěrka a dřevěný stůl. Pochopitelně v této chvíli na ničem netrvá. Veronika a Renata se pustí do proměny skoro celého bytu. V jedné místnosti ale připraví jen to nejnutnější a zbytek nechají rozhodnout Míšu.

Světlý interiér ve skandinávském stylu

„Tato proměna nám šla snadno a lehce, nejspíš proto, že jsme si s Míšou v představě výsledku od prvního okamžiku ,sedly‘. Vize vzdušného, světlého interiéru nezahlceného nábytkem ve skandinávském stylu s industriálním nádechem s námi dokonale rezonovala a vedla nám ruku. Pod prvními dojmy tak vznikl návrh, který od ,nástřelu‘ po finální verzi doznal jen velmi málo změn,“ poznamenává architektka Veronika Haroldová.

Největším problémem byla rozestavěnost prostoru

„Paradoxně největším problémem byla rozestavěnost prostoru, do kterého jsme prvně vešly. Skutečnost, že bylo nejen vybourané původní jádro, ale dokonce už postavené nové, nám dost zamotala hlavu. Řešily jsme, jestli právě dokončené jádro vybourat, nebo ponechat a provést jen v rámci něj změny, které by z původně nevhodně navržené koupelny udělaly funkční, maximálně využitou místnost. Také vysekaná elektřina, po které zbyly ve stěnách díry a panely oškrábané na beton, znamenaly pro nás obrovské množství práce, které v rámci zamýšlené kompletní rekonstrukce bytu nebylo možné fyzicky zvládnout. Proto se nám nakonec ulevilo, když se s rodinou podařilo domluvit součinnost tak, abychom na jejich práci plynule navázaly a celou proměnu měly šanci stihnout,“ vysvětluje Renata Papai.

Problémy s obkladačkami

Největší výzvou byla určitě koupelna, kde architektky od začátku pronásledovaly problémy. V den, kdy měl obkladač začít obkládat, mu zemřel blízký příbuzný na covid, takže odjel domů na Ukrajinu a už ho neviděly. Další významnou komplikací se ukázaly být obklady, které se štípaly, lámaly a nešly řezat ani lepší řezačkou, pro kterou designérky operativně zajely do půjčovny v Jihlavě. Aby předešly velkému prořezu, veškerý obklad se nakonec řezal ručně flexou, což nakonec trvalo místo jednoho dne celé tři dny. Poslední obkladačka byla nalepená na stěnu teprve pátý den stavby ve tři odpoledne.

Zdržení o jeden den

„Teprve v tu chvíli se na stavbě přestalo prášit a bylo zřejmé, že do půlnoci nezvládneme interiér vyluxovat, vytřít, smontovat nábytek, vybalit doplňky, navrtat obrazy, vyžehlit kilometry záclon a závěsů ani rozmístit dekorace a květiny. Takže koupelna nám nečekaně posunula odevzdání interiéru o jeden celý den. Další z mnoha komplikací byl covid, kterým onemocněl sponzor dodávající dekorativní stěrku. Na dvou stěnách bytu viditelných z kuchyně měla imitovat beton a dodat tak interiéru industriální styl. Poradily jsme si jednoduše a nahradily stěrku tónovanou výmalbou. Mezi významné komplikace patřil zoufalý nedostatek prostoru: rekonstruovaly jsme kompletně celý byt, ve kterém tak nezbýval ani kousek místa, který by se dal využít na skladování materiálu,“ seznamuje nás s vyvstalými problémy Veronika Haroldová.

Byla nutná změna uspořádání

Celková dispozice bytu byla nečekaně definovaná vystavěním jádra a po pečlivém zvážení všech alternativ se designérky rozhodly ji neměnit. Respektovaly tak přání Míši mít velkou kuchyni a koupelnu i za cenu toho, že do kuchyně a ložnice se bude procházet přes obývací pokoj. V budoucí koupelně měla již Míša hotovou přípravu pro vodoinstalace a určené pozice všech zařizovacích předmětů. Při realizaci původního záměru by ale docházelo k provozním kolizím, které se rozhodly designérky vyřešit změnou uspořádání.

Přirozené světlo v koupelně

Přizpůsobily se naznačené dispozici a změnou rozvodů maximálně využily daný prostor. Zajistily komfortní pohyb v rámci celé koupelny, odsunuly sestavu pračky se sušičkou ze zorného pole při vstupu a doplnily objemný úložný prostor, který opticky odlehčuje výklenek se zrcadlem. Dalším klíčovým prvkem proměny, který se rozhodly navzdory technickým komplikacím realizovat, je světlík přivádějící skrze kuchyni do koupelny přirozené světlo.

Stěny vymalované lomenou bílou působí čistě a teple

„Styl jsme zvolily jako příjemný mix světlého, vzdušného interiéru ve skandinávském stylu s lehce industriálním nádechem, který si současně zachovává jistou míru elegance naznačující, že se jedná o byt samostatně žijící mladé ženy. Podlahu i dveře jsme vybraly ve světlém dřevodekoru, který byt zútulňuje a současně zachovává jeho světlost. Stěny vymalované lomenou bílou působí čistě a teple. V bytě jsme si pohrály s průhledy: pohledy z průchozí kuchyně oběma směry uzavírají stěny v příjemném šedohnědém odstínu, který vytváří působivé pozadí pro plakáty s abstraktními motivy,“ vysvětluje architektka Veronika Haroldová.

Černé rámy ladící s podnoží jídelního stolu

Kuchyňskou linku a sestavy úložného nábytku navrhly designérky v bílé, která prostor opticky nezatíží, a protepluje ji kombinací s dřevodekorem. Knihovny v pokoji a skleník v kuchyni ozvláštňují černé rámy ladící s podnoží jídelního stolu vyrobenou na míru. Jeho deska je ze stejného materiálu jako dvířka horních kuchyňských skříněk, čímž jsme stůl nenásilně propojily s kuchyní. Komoda v jídelně na ně navazuje dřevodekorem dvířek a černým korpusem. Také jídelní židle, konferenční i odkládací stolek a designové relaxační křeslo v pokoji jsou kompletně černé. Černá barva se prolíná celým bytem a objevuje se i na doplňcích: rámech plakátů, polštářích a drobných dekoracích, kde hraje roli akcentu.

Jednotný rukopis a styl

„Výsledný interiér nese jednotný rukopis a styl, ve kterém pečlivě sladěné barvy, materiály a doplňky umocňují celkovou atmosféru a sílu zvoleného konceptu. S vědomím toho, jak moc se Míša těšila na zařizování bytu, jsme jí ponechaly prostor pro jeho individuální dotvoření. To se týká zejména chodby, kterou jsme zařídily jen skromně a současně do ložnice nepořídily šatní skříně. Oba prostory si tak Míša může dovybavit podle vlastních představ,“ dodávají Renata Papai a Veronika Haroldová.

Text: Filip Budák

Foto: PRIMA

Renata Papai

K navrhování interiérů se dostala oklikou. Měla být účetní, dokonce několik let pracovala v bance. Celý život ji ale provází vášeň pro krásný interiér, a tak v roce 2009 absolvovala pražskou DesignŠkolu, aby se této profesi mohla věnovat naplno. Na interiér se dívá jako na celek, kde je perfektně řešená dispozice, a vhodná kombinace materiálů je základem dobrého výsledku. Svým klientům se snaží naslouchat, přizpůsobit se jejich požadavkům, a zároveň ctít funkci a estetiku. Klienty provází přes proces návrhu i realizace, což považuje za nedílnou součást této krásné práce. Motto: „Někdy pomůže podívat se na interiér z jiného úhlu nebo si přizvat designéra.“

Ing. arch. Veronika Haroldová

Veronika vystudovala Fakultu architektury na ČVUT a po praxi v projekčních kancelářích založila v roce 2003 vlastní architektonický ateliér. Návrhy interiérů jsou její vášní, ale ráda přesahuje i do jiných oborů: maluje obrazy, navrhuje designové lustry nebo drobnou grafiku. Základem její filozofie je empatie a cit: s klienty navazuje přátelské vztahy a v interiérech ctí jejich génius loci. Vedle své praxe se již téměř dvacet let věnuje psaní článků a je autorkou dvou knih: „Styly interiérů“ a „Sám sobě architektem“. V televizi jste ji mohli zahlédnout např. v pořadu „Receptář prima nápadů“. Motto: „Zlepšovat lidem interiéry znamená zlepšovat jim život.“

Náklady na proměnu