Duhová oblaka a mlhoviny, v nichž se objevují náznaky Boží přítomnosti, ale i jemné siluety postav a bizarních stromů, propojené s nebesy. Takové jsou – zjednodušeně řečeno – oleje malířky Bohunky Waageové, které si v těchto dnech můžete prohlédnout v A&A Galerii v Praze na Újezdě.
Právě na výstavě se křtila také krásná bibliofilie jejích dvanácti signovaných a číslovaných barevných litografií s názvem Křížová cesta. Vyšla v limitovaném nákladu 99 tisků péčí edice Miroculum Octavum Mundi, kterou v roce 2012 založil a vede Miroslav Moravec.
Plodná spolupráce
Několik dnů před výstavou jsem se zastavila ve vinohradském atelieru Bohunky Waageové. Představila mi tyto litografie, volně zpracované na biblický námět a zavzpomínala na začátek spolupráce s Miroslavem Moravcem, který vlastní rovněž ArcusGallery v Kutné Hoře.
„V roce 2019 jsem měla výstavu v Nové síni. Manažerka galerie Markéta Poláková poslala pozvánku i panu Moravcovi. Na výstavě se neobjevil, ale obrázek v pozvánce ho zaujal a ozval se, že by rád navázal spolupráci.“
ArcusGallery si postupně koupila několik Bohunčiných olejů. Před dvěma lety dokonce malířka stvořila na objednávku pana Moravce triptych Tři grácie (jsou i na aktuální výstavě). Galerista však obdivuje i lepty, suché jehly a litografie, které byly v 70. a 80. letech doménou její tvorby. Proto výtvarnici požádal, aby vytvořila Křížovou cestu. Tak, jak ji vnímá svým specifickým stylem.
Cesta vskutku křížová
Galerista požádal Bohunku Waageovou o volné zpracování tohoto biblického příběhu již koncem loňského roku, ale ona, přestože jí nabídka udělala velkou radost, pořád ne a ne začít. „Nemohla jsem se odhodlat, odsouvala jsem to, trošku jsem přece jen měla k takovému tématu ostych,“ přiznává.
Původně chtěla Křížovou cestu dělat v hlubotisku, dokonce už jí tiskař sehnal kyselinu dusičnou, ale nakonec zvolila zdravotně méně nebezpečný tisk z plochy. „Jde o litografii, při níž záleží na odpudivosti vody k mastným plochám. Co pokreslíš, je mastné, co nepokreslíš, nebere barvu. Vždy se musí kámen setřít a pak se přidá další barva. Nejdřív si samozřejmě musím připravit kresby a pomocí pauzovacího papíru je přenést na litografický kámen. Kreslím a stínuji křídou a tmavší souvislé plochy černou lavírovací tuší,“ prozrazuje Bohunka Waageová.
Když výtvarnice dodělávala poslední barvu, volali jí z nemocnice, že nečekaně zemřel její přítel Jan Olbert, výborný fotograf a všestranný umělec. „Myslela jsem, že to nezvládnu, ale musela jsem se zatvrdit a práci dodělat. Vzpomínala jsem, jak Honza obdivoval zjara mé kresby, viděl ještě první barvu… A najednou jsem měla pocit, že je to symbolické, že jsem Křížovou cestu dělala pro něj.“
Dodejme ještě, že se obrazy a příběh Bohunky Waageové objeví v internetové knize italského publicisty Fabrizia Catalana (vnuk spisovatele Leonarda Sciascia) o malířkách z celého světa.
Text: Marie Rubešová
Foto: archiv Bohunky Waageové
